Hnízdečko pro miminko je jedna z nejoblíbenějších pomůcek, kterou nastávající rodiče pořizují. Je měkké, hezké a působí bezpečným dojmem. Odpovídá ale vývojovým potřebám lidských miminek? Pro odpověď se pojďme podívat mezi mláďata savců.
Na tom, že jsme savci, se asi všichni shodneme a víme to. Méně z nás už ale ví, že mláďata savců se dělí do dalších tří skupin. Ty mají krásná česká jména běhavci, hnízdoši a nošenci. Pojďme se na ně podívat.
Běhavci jsou například zebry, žirafy nebo koně. Mláďata běhavců se rodí s vyzrálými smysly, během několika minut po narození vstávají a činí první krůčky. Během několika hodin jsou schopné následovat matku a stádo po savaně. Od začátku mají srst. Obvykle se rodí jedno mládě, vzácněji dvojčata.
Zdroj: Pinterest
Mezi hnízdoše patří třeba hraboši, myši, kočky nebo psi. Mláďata hnízdošů se rodí se zavřenýma očima a zvukovody, holá a bývá jich několik. Proto se v jejich případě používá další hezké české slovo „vrh“. Matka pro ně už během březosti vybuduje hnízdo, ve kterém je nechává, když se vydává za potravou. Takové výpravy můžou trvat i několik hodin, na to ale příroda myslela. Mléko hnízdošů je totiž tučné a výživné, takže mláďatům několikahodinový interval v kojení nevadí. Malí hnízdoši jsou bez matky v hnízdě v klidu a potichu, což je důležité. Kdyby vydávala zvuky nebo vylézala pryč, zvyšuje se riziko, že je najde a sežere predátor. Jak malí hnízdoši rostou, rozlepí se jim zvukovody a oči a postupně začnou objevovat i prostor kolem hnízda nebo nory. V případě nebezpečí se ale vždy vracejí do hnízda.
Zdroj: http://www.animalatticpest.com/mousenest.html
Třetí skupinou jsou nošenci. Patří sem třeba koaly, klokani a primáti. Rodí se jim obvykle jedno mládě, které při narození vidí a slyší, je osrstěné, ale několik prvních měsíců svého života tráví na matce. Matčino tělo je jeho doma, je to prostor, na který je mládě adaptováno, tedy připraveno od přírody. Nošenci se na matčině těle přidržují díky celé řadě vrozených reflexů, které se postupně mění ve vědomé chování. Pokud nošenec z nějakého důvodu opustí tělo matky, prožívá to jako stres a hlasitě se dovolává nápravy. Mléko matek nošenců je lehce stravitelné a nezasytí je na dlouhou dobu, počítá se s častým kojením. Když malý nošenec povyroste, začne sám objevovat svět. Pokud přitom narazí na nebezpečí, vrací se úprkem zpátky k matce. Ta je pro něj zdrojem bezpečí.
Otázka za zlatého bludišťáka zní: „Kam patří člověk?“ Máte svůj tip?
Samozřejmě jsme nošenci, často se ale k mláďatům chováme tak, jako by to byli hnízdoši. Výše zmiňované hnízdečko to výborně ilustruje. Trh s pomůckami, do kterých můžete miminko odložit, je velký a prosperující, nabídka je skutečně rozmanitá. Příliš mnoho odborníků trvá na tom, že přemíra kontaktu je pro dítě škodlivá a že je třeba miminka odkládat, aby se naučila samostatnosti. Stále také najdeme příliš mnoho pediatrů, kteří doporučují kojit v intervalu 3 hodin. Ten se mimochodem ukazuje jako nevhodný a příliš dlouhý i v případě umělého mléka.
Nic z toho ale naši vrozenou podstatu nezmění, jsme zkrátka nošenci. Naše miminka jsou celou svou anatomií a fyziologií předurčena k tomu, aby začátek svého života trávila na těle svých rodičů. Je to jejich jediné a pravé doma. Tělo mámy je místo, kde miminko zažívá nejméně stresu, kde má optimální podněty pro svůj vývoj a růst, kde se cítí v bezpečí. Všechny ty domněnky o rozmazlení, přílišné závislosti a předčasné samostatnosti se týkají jen nás dospělých. Netýkají se miminek, jejichž biologická podstata je bez ohledu na prostředí a dobu, do které se rodí, stále stejná. Stále stejně potřebují kontakt, blízkost a bezpečí.
P.S.: článek není zaměřen proti hnízdečkům jako takovým a už vůbec ne proti rodičům, kteří je používají. Řada lidí je vnímá jako užitečnou pomůcku při společném spaní nebo je to pro ně šikovné místo, kam můžou miminko položit, když to potřebují. Cílem je upozornit na to, že se o lidských miminkách často uvažuje v nesouladu s jejich biologickou podstatou a potřebami - ať už se to týká míst, kde mají trávit svůj čas, nebo třeba četnosti kojení.
Literatura:
KIRKILIONIS, Evelin: A Baby Wants to Be Carried, Pinter & Martin Ltd (2014)
LANGMEIER, Josef; MATĚJČEK, Zdeněk. Výpravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981
http://vbavlnce.blogspot.com/2013/06/biologicke-predpoklady-noseni-deti-aneb.html