Táta tří dětí, lektor Ligy otevřených mužů, pastor a také muž, který se nebál jít na rodičovskou: Lukáš Talpa.
Pořádáte semináře aktivního otcovství. Jaká témata dnešní muži v roli táty nejvíc řeší? S jakými výzvami se potýkají?
Jeden ze seminářů, který v Lize otevřených mužů (LOM) pořádáme, je Táta na roztrhání a ten právě reaguje na největší potřebu, kterou tátové dnešních dnů řeší, a tou je potřeba zajistit finančně svou rodinu a zároveň naplnit svou touhu trávit dostatek času se svojí rodinou, manželkou a dětmi. Tátové chtějí být aktivní v každodenní péči o své děti a hledají cesty, jak jimi být. Dalším tématem je např. jak vychovávat bez používání fyzických trestů, na což reaguje zase jiný náš seminář, Výchova bez násilí. Přeci jen mnoho z nás dospělých vyrůstalo v době, kdy se hlásalo „škoda rány, která padne vedle“, ale spousta otců takto své děti vychovávat nechce, protože vědí, že z dlouhodobého hlediska to nepřináší nic dobrého.
Role otce se od generace našich vlastních tatínků, dnešních dědečků, hodně proměnila. Jak tu proměnu vnímáte?
Vývoj ve vnímání role otce, ať již společností či samotnými otci, vnímám jednoznačně pozitivně. Velká změna se udála právě v tom, že se tátové chtějí aktivně podílet na péči o děti a ne být jen těmi, kteří rodinu zajistí finančně. Tátové chtějí vidět své děti vyrůstat, být u toho, když dítě udělá první krůček, řekne první slovo, samo se rozjede na kole či jde poprvé do školy. Před lety by například bylo naprosto nepředstavitelné, že by táta byl doma na rodičovské a dnes se to stává již vcelku běžnou záležitostí. A i tato zkušenost posiluje vztah tátů k dětem.
Poměrně často se dnes objevují spory mezi generací dnešních rodičů a prarodičů, které se týkají odlišných pohledů na péči o děti. Setkáváte se na svých workshopech i s dědečky? Jaká jsou témata dnešních dědečků?
Vlastně si nevzpomenu, zda jsem někdy měl na semináři pro otce nějakého dědečka. Každopádně i role dědečků se proměnila – jednak jsou mnohem aktivnější, než byli dříve, a to i co se např. sportu týče, a pak kolikrát nebývají tolik k dispozici jako v předchozí generaci, protože dědečkové jsou dnes často ještě aktivní na pracovním trhu. Z toho vychází i témata, která řeší – tedy jak trávit více času se svými vnoučaty, někdy i řeší vzdálenost, která je mezi nimi a vnoučaty. No a dalším, neméně důležitým faktem je, že naše generace má k výchově přeci jen odlišný přístup, počínaje větším zapojováním mužů do tzv. ženských domácích prací, přes využívání rodičovské otci až po odlišné výchovné modely, včetně již zmiňovaných fyzických trestů.
Hodně se dnes mluví o stírání rolí mezi ženami a muži, mimo jiné v souvislosti s rodičovstvím. Vidíte rozdíly mezi matkou a otcem? V čem jsou mámy důležité?
Rozdíly mezi mámou a tátou byly, jsou a budou. Maminkám je přeci jen bližší pečovatelská úloha, jsou mnohem opatrnější – tátové mívají většinou dobrodružnější povahu a díky tomu mají větší tendence posilovat v dětech jejich individualitu, autonomii a posouvat jejich limity. Mámy většinou více zajišťují zase to bezpečí domácnosti, a to třeba i ve chvílích, kdy je dítě nemocné. V takové chvíli většina dětí přeci pořád hledá spíše mámu, protože tam vnímá, že se mu dostane většího opečování. V některých rodinách tyto role ovšem mohou být prohozené a i to je naprosto v pořádku.
Jako lektorka nošení dětí a laktační poradkyně se někdy setkávám s tím, že ženy v šestinedělí nemají chuť se o péči o malé miminko dělit – někdy vyloženě mluví o pocitu, že jim aktivní tatínek (který se jim snaží pomoci) dítě krade. Počátky mateřství jsou často křehké, žena je nejistá a znejišťovaná mnoha rozporuplnými informacemi a radami, které se na ni valí ze všech stran, a někdy bojuje s pocitem, že by její partner byl lepší máma, než je ona sama. Jsou to pocity, za které se ženy často stydí a v komunikaci s partnerem jsou často tabu. Prožívají muži v roli otce něco podobného?
Z výzkumu, který si LOM nechal udělat v rámci projektu Táta na plný úvazek, se ukázalo, že jedním z důvodů, proč tátové nejdou na RD je i jejich nejistota, zda by péči o malé dítě zvládli. Takže ano, i mužům je tato nejistota vlastní. Možná to ale tolik neprožívají, tím spíše, že od nich okolí aktivní péči stále tolik neočekává. Na mámy jsou v tomto přeci jen kladeny větší nároky. Je samozřejmě moc důležité, aby partneři o těchto svých případných úzkostech mluvili. Oba mají svojí nezastupitelnou roli v péči o děti a měli by se spíše podporovat než soutěžit. V tomto ohledu jsou zajímavé i výstupy z průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, který udává, že 83 % mužů je spokojeno s tím, jak jejich partnerka pečuje o dítě, oproti tomu jen 57 % žen je spokojeno s tím, jak o děti pečují jejich partneři. Takže ženy mohou být v klidu. A jde-li o období po porodu, tak tam jsou samozřejmě všichni velmi citliví, zejména jedná-li se o první dítě. I proto jsem rád, že od letošního roku mohou tátové čerpat otcovskou a být matce v tomto období oporou. A věřte, že to je co tátové chtějí být – oporou, nikoli druhou mámou.
Jaké je podle Vás řešení výše uvedené situace – jak vlastně vyvážit potřebu být aktivním otcem a potřebu ženy být si jistá ve svých „mateřských kramflecích?“
Jak už jsem říkal u předchozí otázky, dle mého bohatě postačí, když si uvědomí, že každý z nich má nezastupitelnou roli, budou se vzájemně oceňovat v tom, co dělají a především komunikovat o svých pocitech. No a je důležité si také uvědomit, že žádná máma nebude dokonalou mámou a že žádný táta nebude dokonalým tátou. Dětem bohatě stačí, když budou dost dobří, budou aktivně přítomní v jejich životě a budou se mít rádi.
Když mluvíte o aktivní přítomnosti, co máte přesně na mysli? Že si rodič s dětmi hraje od rána do večera? Nebo je to myšleno trochu jinak?
Mluvíme-li v LOMu o aktivním otcovství, tak máme na mysli každodenní péči o děti a jejich životní prostor, dokud se o sebe nedokáží postarat sami. Nejedná se pouze o hraní, ale i o výchovu, o starost o studijní výsledky a samozřejmě i o péči o domácnost. Mít zájem o děti a o jejich život.
Ještě k partnerství mužů a žen. Docela dobře si umím představit, co potřebují ženy od mužů. :) Zajímalo by mě ale, co potřebují muži od žen – je to mezi jednotlivými páry individuální nebo existují nějaké často se opakující potřeby mužů, které nebývají ze strany jejich partnerek dobře reflektovány?
Já se snažím vyhýbat nějakým zobecňováním, takže řeknu, že je to individuální. :) Nicméně samozřejmě lze vyhledat nějaké spojující prvky. Jedním z nich je respekt. Muži potřebují cítit respekt a to i v oblasti péče o děti. Možná jako muži budeme o děti pečovat jinak než by si třeba ženy představovaly, ale to nemusí znamenat, že hůře. Prostě jinak. A pro děti je ta odlišnost péče důležitá, protože jim ukazuje pestrost života. Samozřejmě, že o odlišnostech spolu partneři potřebují mluvit, ale vždy ve vzájemném respektu a důvěře, že ten druhý chce pro dítě to nejlepší.
Rozhovor vedla: Anna Kšírová
Foto: archiv Lukáše Talpy